Pardubice > Miroslav – Den 4 – poslední

Tohoto dne nejdříve zajeli na hrad Pernštejn, což je skutečně hezké a reprezentativní sídlo rodu Pernštejnů. Prošli jsme si interiéry hradu, okoukli okolí a pak se naše výprava opět rozdělila.

Já se ségrou jsem se vydal už k domovu … měli jsme stále ještě mokré věci, hlavně boty a pytlíkové ponožky nebyly zrovna super. Navíc ségře nebylo úplně nejlíp, ale to je jiná pohádka.

Máma se strejdou si danou etapu ještě rozdělili a přespali ve Veverské Bytýšce a šli se kouknout na hrad Veveří, kterej je prej moc hezkej, takže si tam někdy musím udělat vejlet 🙂

Se ségrou jsme si nejdříve zkrátili cestu vlakem do Tišnova, čímž jsme se vyhli bouřce a hlavně jedné nebezpečné cestě. Ale nebepečí nakonec číhalo jinde. V Tišnově jsme se co nejkratší cestou vymotali z města. Naneštěstí to znamenalo jet asi 2km po frekventované silnici. Což je na kole hodně nepříjemné.

Projížděli jsme jednou dědinou, kde si to stejně každý frčel jak se mu zachtělo, ale největší hovado byla bílá dodávka, která, i když proti ní nic nejelo, o mě štrejchla zrcátkem, takže jsem málem spadl. Hovado jedno, přeju mu, aby se mu to krutě vymstilo, až štrejchne o nějakej strom celým předkem dodávky.

Dál už cesta probíhala klině po vedlejších silnicích. Přejeli jsme dálnici a zabrzdili v Rosicích. Rosice maj náměstí hezky na kopci, tak sme si to vyšlapali na náměstí, nakoupili nějaké občerstvení a najedli se. Už to bylo potřeba. A plánovali jsme, jak dál.

Jelikož jsme celou cestu jeli mezi dvěma bouřkama, jedna před náma a jedna za náma, tak jsme zvažovali, jestli v Rosicích chvíli nezůstaneme a nepřečkáme déšť. Nakonec to nebylo nutné, protože bouřka za náma se rozpůlila na dvě a Rosice i s plánovanou trasou elegantně obešla 🙂 I příroda se nad námi smilovala 😀

Pokračovali jsme tedy přímou cestou směr Dolní Kounice. Ale vybrali jsme si cestu přes Rosický les, která vedla několik km do kopce. Pak taky samozřejmě z kopce, ale to ségru zmohlo tak, že jsme zakotvili v Moravských Bránicích a těch zbylejch 16km domů jsme zvládli vlakem. No vlastně jen 11km, protože z nádraží do Miroslavi je to ještě 5km.

Štastně jsme dojali, objednali si dvě pizzy, sprcha, pizza, postel a spááááááát ve svojem 🙂 Všechny útrapy cesty jsme zvládli a dojeli domů.

DODATEK:
Naši ten den promokli jak slepice a další den jeli celej v úžasným vedru, ale podívali se na Veveří, prošli po Veverské Bytýšce a byli spokojení. Dojeli druhej den asi tak ve čtyři.

A jako už tradičně přikládám GPS data … Pardubice_Miroslav_4